Článek pro KCHP
"Není snad zvířete, které bychom znali lépe, než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali....Léčebné účinky života se psam nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají již tisíce let."
Dr.Nicholas J.Saunders (jeden ze zakladatelů moderní canisterapie)
Canisterapie
Milé pudlařky, pudličkářky, pudlinky, pudličkajdy a samozřejmě i pudlaři, pudličkáři, pudlíkáři a prostě Vy všichni, kdo se počítáte mezi milovníky pudlů...
Před 5lety jsem napsala článeček o hlavní náplni života mých trpasličích pudlic. Protože se za ten čas pár věcí změnilo, doufám, že k lepšímu, dovolila jsem si Vás znovu oslovit a podělit se o své zážitky a zkušenosti.
Nejprve malinko teorie.
Stále platí používaná definice WHO, že canisterapie(dále CT) je terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je stav psychické, fyzické a sociální pohody. CT se dělí na několik metod a způsobů. Jeden z nich: Rehabilitační (poměrně dost medializovaná forma polohování a pohybového ovlivňování - ono "přikládání" pac. k tělům psů, převážně větších plemen) a Pedagogicko-psychologickou.
Právě pro pedagogicko-psychologickou formu jsou pudlíci přímo ideálním plemenem.
Díky své kontaktnosti, inteligenci, temperamentu, rozmanitým velikostem, nelínavosti... atd., myslím, že na těchto stránkách této propagace netřeba, je prostě pudl tím pravým.
Když jsem chtěla pokračovat ještě špetkou teorie, napadlo mne, že nejsem ta úplně pravá a oslovila jsem Dr.Andreu Maškovou, také členku našeho klubu, která je zakladatelkou, vedoucí lékařkou a hlavní oporou Hipoterapie Pirueta v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě a sama canisterapeutkou. Její povídání o CT najdete příště.
A hurá do praxe: CT vykonávám s našimi pacienty 1x týdně. Docházím na 5 oddělení a každé je trošku jiné. Tzv. individuální formě, kdy se 1 terapeut s jedním nebo více psy věnuje každému pacientovi zvlášť, dáváme prostor na gerontopsychiatrickém odd. 13 určeném, pro starší muže. Moje "holky", které už při průjezdu bránou léčebny skončily s ukázněným cestováním a potěšeně poskakují na zadním sedadle auta, pokvikávají a zkrátka netají radost nad tím, že jsou zase tady, v tom překrásném ohromném parku, kde se nemusí chodit na vodítku, všichni je vítají a milují a je tu tolik báječných lidí s piškoty a tak..., s mrskajícími ocásky vbíhají na odd.. Naprosto neomylně míří do pracovny sester a provedou kontrolu a následné uvítání personálu. Tento rituál je neměnný na každém odd., koneckonců sestřičky mají také právo na chvilku uvolnění a tepla z hebkých kožíšků.
Po chvilce je vyháním a vyrážíme na odd., začínáme z jedné strany chodby a pokračujeme pokoj po pokoji, nevynecháme nikoho, kdo se zde léčí. (Jediná kontraindikace CT je alergie na psí srst nebo panický strach ze psů.) Již mnohokrát jsem se pokoušela popsat, co se v takových chvilkách děje. Přednáším sestrám CT, ale vždy jim říkám pojďte si to zkusit nebo se přijeďte podívat. Slova nemohou přesně popsat emoce a prchavé momenty. Pacienti jsou velmi často hluboce dementní, někdy nekomunikují, nereagují na okolí. Pak je obrovským úspěchem slovo, ruka, která pohladí srst na klíně, úsměv na jindy prázdné tváři, prostě jakákoliv reakce. A že pudlí pohled má zázračné účinky, to přece Vám nemusím vysvětlovat. Možná pomohou i fotografie, které přikládám a kazuistiky, které jsou přiloženy závěrem.
Provázeny projasněnými pohledy, vyřážejí pudlice na cestu do 2. patra. Terapie Paprsek je určena pro pacienty a pacientky s "lehčími" formami onemocnění a v krásně upraveném prostředí nás čeká forma skupinová. 10 pacientů nedočkavě sedí v kruhu na židlích a vítá se s pejsky. Půlhodinovou terapii vedeme s jejich dvěma terapeutkami, které se jim denně věnují a dobře své svěřence znají. Procvičujeme paměť povídáním, co že jsme to probírali minule. Pacienti si volají pudlíky na klín, ty tam ochotně vyskakují a rozdávají lásku a cvičí jemnou motoriku. Přecházejí z náručí do náručí nebo se nechávají předávat a tváří se velespokojeně a veledůležitě a cvičí komunikaci a kontakt mězi pacienty. Házíme si látkovými míči a snažíme se nenechat vyhrát soupeřící tým pudlů, který míčky chytá v letu - samozřejmě marně, protože někteří pacienti švindlují a nahrávají soupeři, cvičíme postřeh, pozornost. Atd.
Pro nezasvěceného běžný pohled, kde si pár babiček a dědečků hraje se psy. Pro nás, terapeuty, soustředění a snaha využít ty chlupatice a pozitivitu, která z nich sálá, k co největší aktivizaci našich pacientů, vytěžit maximum. Pudlice neomylně signalizují významnými pohledy k tašce, že se blíží konec lekce a budou se rozdávat piškoty. Šetřím a každý pacient dostává jen jeden. Nejen proto, že by "holky" praskly, ale aby pacienti museli rozlámat piškot na kousky a podělit. Terapeut musí umět vytěžit z každé, byť veselé a hravé situace, co nejvíc pro své klienty.
Podobně probíhá skupinová terapie na odd.6 a 6A - odd.doléčovací. Pacienti omládli a změnili diagnózy, procházejí aktivitami a připravují se na propuštění domů, jejich léčba se chýlí ke konci. Víc povídáme a mezi hovory o pejscích se vkrádají témata o užívání léků, nemocech, závislostech. Jsou věci, o kterých neradi mluvíte, ale do psích oušek se toho vejde a nějak líp se to tam šeptá. Bolavé téma mě roztesknilo? Chlupatá koule na klíně pomáhá.
Mám chuť se hodně zlobit a křičet? Copak to jde? Polekali by se pejsci.
Po odpoledni plném práce (odpočinek přináší jen onen zmiňovaný park a báječné prolítání mezi stromy cestou k dalšímu pavilonu), dorazíme k hipoterapii. Pusu Matýskovi, hafling pobaveně sklání hlavu k těm pidižvíkům, které tak trpělivě někdy i nosí na hřbetě, pudlice vyskakují a dostane pusu na čumák, zatímco si panička vyměńuje informace s kolegyněmi terapeutkami a plánuje společné akce. Na tu největší Vás tímto srdečně zveme. Každý rok, každou poslední středu v měsíci srpnu - Benefice, náš velký svátek spojený s ukázkami naší práce. Více informací o této akci i o nás na www.hipoterapie.crespo.cz.
Ale ještě není konec. Chodíme spolu ještě na jedno odd..V posledních 2 letech jako jedni z mála v ČR, zkoušíme CT na akutním příjmovém odd.psychiatrické léčebny. Tam, kam se dovnitř i z bezpečnostních důvodů, nedostane nikdo nezasvěcený, vchází naše holky spokojeně. Za celé 2 roky je tam totiž nepotkalo nic špatného. A lásku a něhu potřebují právě ti moc a moc nemocní nejvíc. Usměvaví a upravení pacienti ve skupině na doléčovacích odd. často vzpomínají na první setkání s pudlicemi, první dotyky, kontakty, když jim bylo tolik zle a jejich nepříjemná nemoc je týrala nejvíc. Poznávají je, oslovují jménya dodatečně jim děkují a vyprávějí, jak moc jim pomohly. V oboru CT je tohle taková třešnička na dortu, kterou nám umožňuje jednak to, že na zmiňovaném odd.7A pracuji jako zdravotní sestra a pacienty dobře znám, jednak nesmírná vstřícnost lékařů, sester a našeho vedení. Ono nebude náhodou, že téměř všichni z týmu mají doma své chlupaté terapeuty a z letošních štěňátek mých pudlic míří 2 právě k personálu léčebny a mají vyrůst ve zdatné pomocníky svých matek. Pacientů je mnoho a nás jen 5.
Jak jsem psala v úvodu, je to jen takový úryvek, črta z CT života. Není možné v krátkém článku postihnou to, co se nedaří ani v hodinové přednášce. Zájemcům ráda odpovím na všechny dotazy, o své zkušenosti se dělíme s mnoha stážisty, spolupracujeme na pracech na téma CT, snažíme se o propagaci, ale většina našeho času a práce patří našim pacientům, oni jí potřebují nejvíc.
nahoru