Milá Janičko,
Když jsme Tě v září roku 2005 poprvé viděli v jedné stáji v Podkrkonoší, vůbec jsme netušili, s jak výjimečným koněm máme tu čest. Vznešená, hrdá, s hlubokýma krásnýma očima, ve kterých byla zvláštní jiskra, působila jsi tak nepřístupně. Hned na první pohled jsi nás oslovila a trvalo jen pár dní a už jsi ochutnávala trávu v našem výběhu a ukazovala našim koním, kdo jim bude šéfovat.
Tvým příchodem získalo naše středisko skvělého koňského terapeuta. I když jsi nám nesplnila naše přání mít koně, který dokáže pracovat v zápřeži, mnohonásobně jsi nám to vynahradila. Vždy klidná, trpělivá, nevtíravá, vzbuzující důvěru, ochotná spolupracovat a pomáhat těm, kteří to potřebují a naopak nepřístupná a připravená dát „lekci“ těm, kteří si to zaslouží. Přestože Tvůj vztah s člověkem nebyl nikdy vyrovnaný, vždy převládal respekt nad důvěrou, zejména zpočátku dokonce velký strach z biče, z nejistoty, z něčeho nového, neznámého, našlo se něco, co jsi dělala s radostí a naprostou přirozeností a to byla práce s dětmi. Nejednou jsi nám vháněla slzy do očí, když jsme Tě viděli pracovat s malými dětmi, jak jsi byla opatrná, mateřská, pečující, ohleduplná. Jak jsi dokázal dětem plnit jejich přání, dodávat jim odvahu, klid. Mnohým jsi po dlouhé době pomohla zažít pocit úspěchu, když jsi s nimi chodila po jízdárně úplně sama a tvářila se, jak dokonale Tě pobízejí, jak jsi je dokázala následovat a „přenést“ přes každou překážku.
Ach Jano, vůbec netušíme, jak se dá poděkovat koni! Tak snad byla jsi opravdu výjimečná, naučila jsi nás spoustu nových věcí a zanechala jsi nezapomenutelnou stopu v nás všech. Díky Tobě poznalo naše středisko klady chladnokrevných koní a jejich vhodnost pro tuto náročnou práci.
Bohužel, všem je na tomto světě vyměřen jen určitý čas a ten Tvůj se 10. února 2013 naplnil.
Tak ať se Ti tam nahoře pěkně běhá!
Tým hiporehabilitace Pirueta
Pokračujte na stránky Střediska hiporehabilitace Pirueta