Stora Enso, Ždírec nad Doubravou
Bosch Diesel, s.r.o. Spacecom
Amylon Hartmann Rico
ČEZ DVOŘÁK stavby pozemních komunikací
Televize HBin Okrasné rostliny Křesťan
Tiskárny Havlíčkův Brod Puškařství Lubomír Hepner
Petr Musil, Choceň Kooperativa
Crespo, s.r.o. - reklamní společnost Pivovar Rebel Havlíčkův Brod
MUDr. Eva Cyrusová, Havlíčkův Brod Město Havlíčkův Brod
Centrum přípravy koní pro hipoterapii CHRPA Boutique Jana
Mgr. radim Horsinka, Ostrava Egis
Česká pojišťovna ČSOB
Pfizer Lundbeck
Angelini Vipharm Slovakia
Sandoz Sanofi

Co je to canisterapie

PŘEDNÁŠKA O CANISTERAPII – v PL HB

Úvodem bych se Vám ráda zmínila o historii kontaktu člověka se psem. Vybírala jsem zaujatě hlavně ty, které nesly rysy základů Canisterapie – léčebného působení psa na člověka.

„Není snad zvířete, které bychom znali lépe než psa, které bychom více milovali a kterému bychom více důvěřovali …Léčebné účinky života se psem nejsou objevem moderní psychologie, lidé je znají již tisíce let.“

Dr. Nicholas J. Saunders

 

Jasným důkazem je nález 12 000 let starého paleolitického hrobu na území severního Izraele, kde byly nalezeny kosterní pozůstatky člověka a psa pohřbeného společně. Paže člověka byla obtočena kolem krku psa a ruka spočívala na jeho rameni, jako kdyby i po smrti chtěla zdůraznit sílu vazby, která mezi nimi existovala za života.

Pes byl často rádcem, průvodcem nebo zastáncem člověka např.:

  • Egypťané ho uctívali jako strážce podsvětí a průvodce do království smrti. Bůh Anubis (Anúb) měl lidské tělo a černou psí hlavu, byl čtvrtým synem boha Slunce RE, později byl vyhlášen za syna Usíra a jeho sestry Nebthet. Jeho hlavním posláním bylo účastnit se pochmurného obřadu, kdy se za přítomnosti bohů vážilo srdce mrtvého a rozhodovalo, zda mrtvý bude přijat do říše nesmrtelnosti. Psí pohřebiště měla všechny egyptská města.
  • v Etiopii korunovali psího krále, který byl poradcem náčelníka a při audiencích rozhodoval svým chováním vyřízení žádostí – vrtěl-li ocasem, žádost byla vyřízena kladně x štěkot znamenal nesouhlas a zamítnutí.
  • Peršané považovali psa za bytost nadanou uměním rozlišit dobro a zlo a jejich bůh dobra a světla Ahura Mazdách byl psy obklopen
  • U Inků měli psíka Chihuahua, který předpovídal vytím smrt a chránil pánovi duši na cestě do ráje, Máyové pohřbívali psa s pánem, Aztécký Xolotl provázel slunce na jeho noční pouti podsvětím
  • Na Borneu věří, že u bran do ráje stojí divocí psi, kteří ochraňují všechny panny, které tam vkročí
  • Na Aljašce a na Sumatře mnoho kmenů uctívá psi jako své předky
  • V Austrálii slouží Dingo nahým domorodcům jako přikrývka. Podle počtu použitých psů se měří teplota – chladná noc = noc tří psů, noc pěti psů je již opravdu studená a noc šesti psů znamená teplotu kolem bodu mrazu.

Pes byl také chráněn a bohužel často lépe než dnes:

  • Posvátná kniha Avesta za zabití psa, který něco umí, stanovuje tisíc ran bičem a stejně tolik ran řemenem. Následuje řada trestů za zmrzačení psa a jeho týrání hladem.
  • v Japonsku za vlády pátého šoguna vyšel roku 1687 zákon přikazující všem podaným, aby byly ke psům milí a laskaví, protože šogun se narodil ve znamení psa. Neuposlechnutí zákona bylo trestáno vězením, vyhnanstvím i smrtí. Navíc zavedl psí daň a z jejího výtěžku zřizoval útulky pro psy.
  • Proslulý Chammurabiho zákoník pamatuje na špatné zacházení se psem, které bylo trestáno veřejným bičováním.

V medicíně a ošetřovatelství se pes rovněž objevuje již od dávné historie:

  • pes patřil k výbavě babylónského lékaře, protože již tehdy byla známa léčivá moc psích slin a bylo běžné dát psovi olízat rány nemocného. Babylónská bohyně zdraví a lékařství Gulu měla svoji smečku, která ji doprovázela.
  • Psi se používali k léčbě – přikládáním na nemocná místa pacienta, což byl oblíbený způsob léčení revmatismu i později ve středověku
  • Ve svatyni boha lékařství Asclépia byly chováni posvátní psi, kteří podle Homéra dokázali olíznutím vrátit ztracený zrak.
  • Francouzské přísloví říká: „Jazyk psa slouží jako lék.“
  • Svatý Bernard Mentonský sice nemá psa jako průvodce ale založil v Alpách na hoře svatého Bernarda útulek pro poutníky a mniši zde chovali psy, kteří vyhledávali zbloudilé poutníky. Těmi velkými a dobráckými psy byli svatobernardští, neboli jak dnes spíše říkáme – bernardýni.
  • V Armádě Napoleona Bonaparte již jako předzvěst dnešního psa záchranáře vyhledává na poli raněné vojáky.
  • Po první světové válce se v Německu rozmáhá výcvik psů pro vojáky, kteří přišli v bojích o zrak
  • Ve Francii se začínají psi používat při rehabilitaci válečných zraněných
  • Spojené státy vedly tyto zkušenosti k zapojení psů do rehabilitace válečných letců v době druhé světové války a USA se pak staly vedoucí autoritou ve výzkumu i praktickém používání terapie pomocí zvířat. V 70. letech to byl právě americký psycholog Boris M. Levinston, který poprvé popsal využití psa v dětské psychoterapii.

Tolik vzdálená historie a nyní k současnosti a CT jako takové.

Co je to vlastně CT?

Název CT se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) - jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Jinak lze CT definovat jako zvířecí asistenční aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným druhem.

CT klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít.

První dokumentované použití zvířat jako doplňkové terapie se datuje do 9. století v Belgii u zdravotně postižených.

V 90. letech 18. stol. V Anglii v Yorkshiru při společnosti přátel kliniky duševně nemocných byla v programu péče o zvířata s cílem naučit pacienty zodpovědnosti péčí o tvory, kteří jsou na nich závislí.

Roku 1859 poznamenala Florence Nightingalová, že malé domácí zvířátko je často výborným společníkem pro nemocného, zejména pro chronické dlouhodobé případy.

Roku 1867 zahájil činnost Betel v Německu a zvířata zejména psi, kočky, ptáci a koně se stala jeho samozřejmou součástí. Začali skromně jako domov pro lidi s epilepsií, dnes je to centrum pečující o lidi s nejrůznějším postižením. R 1977 měli 5000 obyvatel a také více než 5000 členů personálu.

V USA r. 1919 v nemocnici sv. Elizabethy ve Washingtonu používali psy jako rozptýlení pro pacienty a jejich terapeutické návštěvy tu běží dodnes. Ve 40. letech ve spolupráci s červeným křížem udržovali psy dobrou mysl rekonvalescentů – válečných letců v New Yorku. V 70. letech americký dětský psycholog Boris M. Levinston objevil, že pes je ideálním spoluterapeutem emocionálně narušených dětí, Sam a Elizabeth Corsonovi, odborníci v psychologii a neurofyziologii, z Ohia navazují na jeho práci a dosahují značných úspěchů v CT. V 80. letech se stoupající profesionalitou terapeutů se již začíná rozlišovat mezi činností za účasti zvířat a terapií pomocí zvířat.

Zpřísňuje se výběr zvířat, metodika jejich výcviku, zavádí se zkoušky a školení terapeutů. Metoda začíná být objektivně hodnocena, vedou se záznamy – CT deníky a nacházejí se další možnosti uplatnění. Vznikají sdružení a společnosti, začíná výměna informací a zkušeností pomocí specializovaných časopisů, vzájemných setkání a později se pravidelně po třech letech začínají konat mezinárodní konference (první roku 1977 v Londýně, osmá v pořadí v září 1998 v Praze, 9. září 2001 Rio de Janeiro). Roku 1990 vzniká mezinárodní asociace IAHAIO, která sdružuje jednotlivé národní organizace, pracující v oblasti výzkumu i praktické aplikace terapeutických programů se zvířaty, koordinuje jejich aktivity, usnadňuje výměnu nejnovějších poznatků a zkušeností.

Dělení:

  • AAA – činnosti za účasti zvířat
    Poskytují příležitost pro motivační, výchovný, odpočinkový nebo terapeutický prospěch zaměřený na zvýšení kvality života klienta, odehrávají se v různých terapeutických prostředích a jsou vedeny speciálně vyškoleným profesionálním odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vybraných zvířat.
  • AAT – terapie pomocí zvířat
    Je cílená intervence, při které je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Je poskytována a vedena zdravotnickým profesionálem se speciálními odbornými znalostmi.
  • Hlavní rozdíl mezi oběma skupinami je, že zatímco výsledky té první lze vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí, výsledky té druhé jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Jejím cílem totiž může být např. posílení žádoucího chování nebo utlumení nežádoucího chování (léčení fóbií, nácvik nových dovedností, motivace atd.).
  • Pasivní AAA
    Nejjednodušší forma - akvárium, klec s ptáčky v čekárně u lékaře nebo společenské místnosti ústavu (v r. 1992 mělo domácí zvířata jako stálou součást programu 70 % hospiců ve Velké Británii a Irsku).
  • Interaktivní AAA
    1. Rezidentní typ (zvíře je v institutu přítomno stále a pečují o něj klienti nebo personál) – zde nejsou psi vhodní, úspěšnější jsou tu malí savci - králíci a kočky.
    2. Návštěvního typu (pes dochází do instituce s psovodem) – program psích návštěv úspěšně běží v mnoha zemích světa. Psí návštěvy mají mnoho výhod – péče a výcvik psů je na majiteli, během návštěvy může být personál klidný, protože ví, že pes je v dobrých rukou a program dává milovníkům psů možnost potěšit se ze společnosti zvířete, aniž by byli obtěžovány obyvatelé domova, kteří psi příliš v lásce nemají.

CT v České republice v současné době zatím nejlépe charakterizuje citát pana Miroslava Sedláčka, který jsem našla na internetu:

„Zatím se jedná o celkem neucelený soubor nejrůznějších technik, jenž v různých formách, obměnách a různou měrou uplatňují amatérští i profesionální psovodi ve zdravotnických zařízeních, často i pod dohledem zkušených psychiatrů a psychologů. Společným znakem těchto aktivit bývá, že jsou prováděny psovody velice často zdarma nebo za symbolický poplatek, ve volném čase a všichni zúčastnění jsou velice citově angažovaní."

Rysem české CT je zatím i nedostatek publikací a málo teorie s naprostým nedostatkem metodiky. Nicméně faktem zůstává, že pro svůj zjevný přínos je CT provozována v mnoha různých zařízeních a její prestiž se stále zvyšuje. Terapeuti se snaží o výměnu informací alespoň na internetových stránkách.

„Pes probourává opuštěnost. Najednou tady nejsem sám, najednou je tady někdo, pro koho stojí za to žít, pro koho stojí za to se obětovat.“ říká ředitel Psychiatrického centra Praha prof. Cyril Höschl.

Tento citát, stejně jako několik dalších informací v mé přednášce pochází z v současné době jediné učebnice CT dostupné na našem trhu, kterou v roce 1999 vydalo nakladatelství Grada pod názvem Pes lékařem lidské duše aneb CT, autorem je MUDr. Lenka Galajdová. Nedávno také vyšla kniha Mary Hessler – Keyové Magická moc zvířat, která je přeložena z angličtiny.

Jak probíhá CT u nás?

V PL HB probíhá CT na několika pavilónech.Používají se k ní převážně větší plemena psů (retrívři a setři). Na našem psycho- geriiatrickém oddělení jsme úspěšně zkusili použít pudly. Trpasličí pudl skýtá hned několik výhod: jedná se o váhově lehké psíky, neagresivní a nezanedbatelným přínosem je nelínavost těchto psíků a jejich časté koupání.

Pacientky jsme rozdělily do tří skupin:
  1. skupina – účastní se 10 až 12 pacientek s psychiatrickými diagnózami, vyjma demence (převážně se jedná o onemocnění schizofrenního okruhu, poruchy osobnosti, závislosti na alkoholu).
    Zde se jedná o určitou formu komunity, spojenou se skupinovým vedením. Pacientky sedí klasicky v kruhu a po úvodním přivítání a pomazlení se psy, pudlíci ulehnou doprostřed kruhu na své polštáře , které jim pacientky ušily v PT. Skupinu u nás vede lékařka oddělení a canisterapeut je po jejím boku. Jeho úkolem je snažit se prostřednictvím psů pomáhat pacientky uvolnit, zbavit napětí, uzavřenosti, obav z projevu nebo naopak tlumit jejich příliš rušivý projev (odpoutání pozornosti, pohledy ke zvířatům). Díky účasti psů se daří zapojit do práce skupiny i dosud velmi špatně zvládnutelné pacientky.
  2. skupina jsou pacientky – seniorky s dg. Demence lehkého a středního stupně a pacientky s chronickou schizofrenií a těžkým defektem osobnosti.
    Pracujeme obvykle s 12 až 15 člennou skupinou ale po určitém čase lze zvládnout i 18 až 20 pacientů. Terapii provádí 2 psi a 1 canisterapeut (v začátcích je lépe má-li jednoho pomocníka). Doba terapie je 20 až 30 minut. Důležitý je pravidelný termín terapie. Osvědčilo se nám opakovat terapii 1x týdně v pravidelný den a hodinu. Terapie probíhá v menším sálku, který je po dobu setkání uzavřen, aby pacientky, ani psy nic nerozptylovalo. Účastnice terapie jsou posazeny na židlích nebo křeslech sestavených tak, aby pacientky seděly těsně vedle sebe a tvořily půlkruh kolem terapeuta. Po úvodním pozdravu a uvítání (zmiňujeme datum, den, hodinu – význam pravidelnosti – orientace v čase, cvičení paměti) si zopakujeme jména psů a terapeutů. Následuje představení pacientek. Používáme systém ozdobných cedulek na mašličkách s tiskacími písmeny dostatečné velikosti a napsanými křestními jmény pacientek. Některé pacientky vedeme ke spolupráci a již po několika lekcích jsou schopny pomáhat při rozdávání kartiček a piškotů. Po skončení představování vyskočí fenky na klín krajních pacientek, ty si je pomazlí a pohladí. T je povzbuzuje a otázkami je motivuje k opakování jmen pejska na klíně. Po chvíli následuje otázka: „Kdo sedí vedle Vás? Jak se paní jmenuje? Zeptáte se jí, jestli si chce pochovat Vašeho pejska?“ Již druhou, třetí hodinu nebyl pro účastnice problém oslovit sousedku (jménem z cedulky), přendat si psíka z klína do klína. Závěrem lekce pacientky odmění pudlíky kousky piškotů. Význam všech těchto činností pro uvědomování si sebe sama, zlepšování komunikace, procvičování kognitivních funkcí atd. je zřejmý.
    Máme ve skupině pacientku, která zásadně odmítala komunikovat se spolupacientkami – s psíkem v náručí na tuto zásadu zapomněla. Polsky a špatně mluvící paní zase najednou přestala pociťovat jazykovou bariéru a hladce se domluvila se zvířetem, které se orientuje tónem, nikoliv obsahem zkomolené řeči. Jiná paní již léta nedochází do žádné z aktivit na oddělení, ale při zmínce o příchodu pejsků vstává ze své židle a míří na vyhrazenou místnost mezi prvními.
    Jako velká výhoda se ukázalo, že terapii provozuje zdravotní sestra - CT, která na oddělení pracuje a pacientky zná.
  3. skupina není skupinou v pravém slova smyslu. Jedná se o pacientky s hlubokou demencí, mnohdy imobilní a téměř nekomunikující. K nim přichází terapeut obvykle s jedním psem. Průběh terapie je právě tou základní CT, trvající pár minut. Pacientce pes vyskočí do klína nebo ho terapeut zvedne a opatrně uloží. Zde je výhodou drobný, lehký a klidný pes. Málokterá z pacientek reaguje na procházející zvíře, ale psík, který sedí, leží v klíně a její ruka se dotýká teplého těla (norm. teplota – 39°C) a hebké jemné příze (měkká struktura pudlí nelínavé srsti) dokáže probrat k reakci, či dokonce slovu i dlouhodobě mlčící a nereagující pacientku. Často není třeba slov a mezi zvířetem a člověkem se objevuje cosi nehmatatelného a velmi dojemného. Vidět úsměv nebo i dojetí ve tváři, která se jevila zcela prázdnou, zaznamenat pohyb či reakci je úspěch a cíl tohoto typu terapie.

Říká se, že CT je taková, jaký je T. Zatímco skupinu C/ může provozovat proškolený CTT kdekoliv a kdykoliv – docházet zvenku, skupina B/ již vyžaduje nejlépe SZP – CTT a je ideální, pokud pacienty dobře zná. Skupina A/ klade největší nároky na osobu lékaře nebo psychologa a CT se stává spíš jeho pomocníkem a nástrojem. Výsledek je pak obrazem empatických, profesionálních schopností a vzájemné souhry dvojice.

Studie provedená v rámci několika sanatorií v Coloradu ukázala, že zvířata mají kladný vliv na společenské působení rezidentů. 75 % mužů a 67 % žen v této studii uvedlo, že jejich psi byli jejich jediní přátelé.

Úryvek z Magické moci zvířat:

„Když se zdálo, že Georgia, nemocná demencí, ztratí orientaci anebo upadne do stavu mimo přítomnost, její pes vyskočil nebo zaštěkal, aby její pozornost upoutal a vrátil ji zpět do reality.“

(Psi jako terapeuti – nová forma týrání a zneužívání zvířat. Str. 136)