Pokračujte na stránky Střediska hiporehabilitace Pirueta
Setkání s Gundulou Hauser
Je říjen, páteční večer a prší jako z konve. Na havlíčkobrodském nádraží vystupuje z vlaku štíhlá, sportovně elegantní dáma v brýlích odhadem asi 70-ti letá a rozhodně a s úsměvem nám jde vstříc. Už po společné cestě autem do hotelu mám zřetelný pocit, že nás čeká zajímavé setkání.
K mému překvapení je sobotní ráno jako vymalované, slunce září na modré obloze, a tak to i zůstane až do neděle, přestože předpověď hlásala něco jiného.
Po prvním dopoledním teoretickém bloku se ujišťuji o tom, že paní Gundula je skutečně krom všeho dalšího také systemická terapeutka, a že spolu tedy sdílíme stejné paradigma. Je to neuvěřitelné, jak v životě věci přicházejí často samy bez plánování. Zároveň ale začínám mít obavy o účastníky workshopu, kteří se dosud s žádným psychoterapeutickým paradigmatem nesetkali a představuji si jejich narůstající zmatek a nejistotu, kterým se v sebeobraně můžou přirozeně uzavřít a nebo s rizikem nejistoty můžou zkusit začít přijímat jiný pohled na svět.
Uvědomuji si, že to není jednoduché. Nikdo se nestává psychoterapeutem za jeden víkend, vždyť se jedná o mnohaletý mnohdy bolestný proces. Ale každá cesta musí mít zákonitě někdy a někde svůj začátek. Když pak ještě paní Gundula začíná hovořit o energii a intuici, je zřejmé, že o strukturovaných jasných informacích, které mnozí očekávali, tento víkend spíše nebude.
Před praktickými cvičeními se paní Gundula seznamuje s našimi šesti koňmi a zcela neomylně vyřadí unaveného Tondu a poněkud kontroverzní Sáru. To jakým způsobem zachází s koňmi, jak je k nim vnímavá a jak o nich hovoří, je zcela jistě inspirující pro většinu přítomných. Je zde vyslovena myšlenka o cestě partnerství člověka s koněm a snad nekončících možnostech zjemňování vzájemné komunikace, respektu, důvěry a spolupráce.
Během říjnového víkendu zazní od paní Gunduly mnoho myšlenek a je poskytnuto mnoho inspirací. Záleží na každém zvlášť, co si dokáže či dovolí či může odnést, jak moc se nechá či nenechá svázat svým dosavadním poznáním a věděním.
Při nenásilném probouzení vnitřního dítěte v nás se na jízdárně ozývá perlivý smích, účastníci workshopu se uvolňují a uvolňují se i koně. Zdá se mi, že tento prožitek bude společný většině přítomných lidí a že o něm ví i pan Alan, Janička, Operka, Mates… Paní Gundula s úsměvem dodává, že by bylo dobré se ještě z radosti vyválet v písku jako koně, ale to že by asi vypadalo divně, tak to doporučuje jen v soukromí…
Zaznamenávám, s jakou lehkostí paní Gundula celý seminář vede, jak je profesionální, přitom velmi lidská a všímavá. Je zřejmé, že nikdo z nás nebude dělat terapii jako paní Gundula, protože ona je originál stejně jako každý z nás je originál. „Já jsem já, můžu si dovolit mít se rád/ráda, pečovat o sebe, abych byl/byla platný/platná pro své pacienty nebo klienty“ vnímám jako jedno z důležitých sdělení podepřených vlastní zkušeností, které se nám snažila na svém semináři sdělit.
Když pak v neděli odpoledne sedíme spolu s Katkou Převorovou a paní Gundulou na peroně a sdílíme poslední myšlenky než přijede její vlak, je to jakoby odjížděl známý a milý člověk.
Pro mě je to nevšední zážitek.
Všechno dobré, paní Gundulo.
Andrea Mašková
psychiatrička
rodinná a systemická terapeutka
vedoucí týmu hiporehabilitace PL Havlíčkův Brod
Fotogalerie: Setkání s Gundulou Hauser
Pokračujte na stránky Střediska hiporehabilitace Pirueta